Expedice Velikonoční ostrov

Rád bych se vámi podělil o zážitky z mimořádné expedice na Velikonoční ostrov, kterou jsme podnikli společně s kamarádem Michalem Steindlerem po mnoha letech plánování. Rozhodnutí je jedna věc, ale doletět sem je opravdová výzva. Ne nadarmo je Velkonoční ostrov označován za nejodlehlejší místo na světě, a tak jsme se přes Prahu, Frankfurt, Madrid a Santiago de Chille konečně dopravili na místo po třech dnech cestování letadly auty, taxíky a zase letadly. A jelikož je sem opravdu cesta dlouhá, patří návštěva Velikonočního ostrova mezi velmi výjimečné počiny.

Současná populace Velikonočního ostrova, v řeči původních obyvatel nazývaného Rapa Nui, je odhadována na přibližně 7 750 lidí (k roku 2021). Většina obyvatel žije v hlavním městě Hanga Roa, které se nachází na západním pobřeží ostrova. Velikonoční ostrov je známý pro svou neslavnou minulost, kdy došlo k vykácení všech stromů na ostrově a ve spolupráci s nemocemi a lovci otroků téměř k likvidací původního obyvatelstva, ale hlavně díky mystickým sochám Moai.

             

Obyvatelé Velikonočního ostrova jsou potomky původního obyvatelstva, kteří na ostrov přišli v průběhu 1. tisíciletí. Později se na ostrově usazovali lidé z jiných částí Latinské Ameriky, kteří se stali součástí různorodé kultury ostrova. Obyvatelé ostrova mají svou vlastní kulturu, tradice a jazyk, kterým mluví většina z nich. V posledních letech se však zvyšuje i používání španělštiny, která je oficiálním jazykem Chile, pod něhož ostrov spadá jako součást Valparaiso regionu.

Ale zpátky za naší cestou. Hned po přistání nás překvapilo letiště, které NASA na ostrově vybudovala jako náhradní přistávací plochu pro raketoplán Space Shuttle. Další věc, která vás překvapí je velikost ostrova. Je mnohem menší, než jsme si mysleli, celý je široký asi jen 4 km a v podstatě jej můžete prochodit křížem krážem za pár dnů. Je to ovšem nádherné a exotické místo, kde stěží narazíte na strom, zato se tu nachází hned několik vyhaslých sopek a ty budou také naším cílem.

               

Hned první den jsme proto vystoupali na vrchol kráteru Rano Kau, odkud jsme měli nádherný výhled na ostrov a oceán. Nenechte se mýlit pěknými obrázky, počasí je tu jako na houpačce a během výstupu se vystřídaly tropy s celkem slušnou bouří. Kráter Rano Kau se nachází na jihovýchodním konci a je jedním z nejvýznamnějších geologických útvarů na Velikonočním ostrově. Cesta k vrcholu začíná v Hanga Roa a vede přes část ostrova s poměrně prudkými svahy a kamenitým terénem, pokrytým sopečnými horninami a tufem. Celková délka trasy je asi 7 kilometrů a cesta vede zprvu po zpevněné silnici, později přechází v úzkou a strmou pěšinu. Na některých místech je třeba překonat kamenné schody a na vrcholu se nachází příkrá stěna, po které je nutné se šplhat nahoru. Přestože výstup není technicky složitý, je třeba mít na paměti, že jde o převýšení přes 300 metrů a náročný výstup, který může trvat několik hodin.

Ovšem není nad to na kráter vyběhnout ještě za tmy a sledovat východ slunce. A přesně to jsme si dopřáli třetího dne našeho pobytu na ostrově. Běžecký okruh o délce 12 km na vrchol sopky s nádhernými výhledy na pobřeží a oceán a vážně stojí za to.

Dalším cílem naší expedice byl kráter Rano Raraku, kde je k vidění asi nejvíce dochovaných Moai na ostrově. Rano Raraku je sopečný kráter s průměrem asi 1,6 km a hloubkou asi 200 metrů. Většina soch na ostrově byla vytesána právě zde. V kráteru se také nacházejí pozůstatky obytných budov a kamenných staveb, které sloužily jako dílny. Vzhledem k množství soch, které zde byly vytesány a nedokončeny, se Rano Raraku stalo jedním z nejvýznamnějších archeologických nalezišť na ostrově.

Následující den jsme se vydali hned po ránu na Tongariki, kde můžete zažít jeden z nejkrásnějších východů slunce na světě. Tongariki je další významné archeologické naleziště na Velikonočním ostrově. Nachází se asi 1,5 km na jihovýchod od kráteru Rano Raraku a je známé především jako největší pohřebiště a místo největších stojících Moai na ostrově. Nachází se zde celkem 15 soch, které jsou řazeny v řadě a patří mezi to nejpůsobivější, co lze na ostrově spatřit. Tyto sochy jsou velké až 10 metrů a váží až 75 tun. Mimochodem až na jednu výjimku všechny stojící Moai hledí nikoli směrem k oceánu, ale naopak do vnitrozemí.

                            

Místem, které by měl vidět každý cestovatel je vesnice Orongo, odkud kdysi vyráželi domorodí soutěžící na legendární a velmi nebezpečný závod Ptačího muže. Orongo bylo v minulosti důležité rituální a náboženské centrum. Zdejší kult byl spojen s ptáky, kteří hnízdí na skalnatých útesech a představovali ztělesnění bohů. V rámci každoroční kultu Ptačího muže jednotliví zástupci kmenů soutěžili v tom, kdo jako první přinese neporušené ptačí vejce ze sousedního ostrůvku, ke kterému ovšem vedla smrtící cesta přes ostré a příkré skály, ledový oceán se silnými proudy a hladovými žraloky. Vítěz soutěže tak vždy zaslouženě získal velkou prestiž a moc. Tento iniciační rituál jsme si původně chtěli vyzkoušet na vlastní kůži, ovšem na místě nám nebylo jasné, jak dokázali domorodí soutěžící celý závod vůbec přežít. Nehledě na tom, že by nám strážci ostrova tenhle sebevražedný pokus stejně nepovolil uskutečnit.

Mimochodem kdysi se dočkal vítěz svérázné odměny – byl zavřen v domě na skále ve vesnici Orongo, kde strávil o samotě a ve tmě několik měsíců. Obyvatelé ostrova věřili, že vítěz měl po dobu svého pobytu na skalách zvláštní spojení s bohy a byl schopen přinést lidem požehnání a úrodu. Po skončení této doby se vrátil zpět do své komunity, kde se stal uctívaným vůdcem.

Velikonoční ostrov není právě dovolenkový resort, přesto na něm najdeme dvě pláže. Mezi nejznámější patří Anakena Beach na severovýchodním pobřeží ostrova, známá pro svou bílou písečnou barvu, tyrkysovou vodou a sochy Moai. Anakena je místem, kde prý přistáli první osadníci na Velikonočním ostrově. Dalšími zajímavými plážemi na ostrově jsou například Ovahe Beach, která je přístupná pouze po moři, nebo La Perouse Beach, která se nachází v blízkosti obce Hanga Roa. Moře je tu krásné, ale cedule varující před žraloky zde nejsou bezdůvodně.

             

Na Velikonočním ostrově jsme strávili celkem týden což je ideální doba na podrobné zmapování všech zajímavých míst. Další zastávkami na naší cestě zpět bylo Santiago de Chille,  Valparaiso a poušť Atacama. Valparaíso je druhé největší město Chile, leží na pobřeží Tichomoří, zhruba 120 kilometrů západně od Santiaga a rozhodně stojí za návětěvu. Město se rozkládá na 45 kopcích, což mu dodává charakteristickou a atmosféru. Valparaíso je také známý svým historickým centrem, které bylo v roce 2003 zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. Cílem byla ovšem Atacama, kam jsme dojeli až po několika dnech cestování, ale to už je jiný příběh. Díky moc firmě PROGRESS Sportswear za podporu v podobě skvělého funkčního oblečení, které jsme ocenili jak při sportu, tak při cestování po Velikonočním ostrově a Chille. Bez ní by to prostě nešlo!!

Petr Sznapka & Michal Steindler