English
Deutsch
Slovenčina
Rok se s rokem sešel a pro velký úspěch jsme se rozhodli zopakovat výjezd do Francie. Tentokrát však ve větším počtu. Mužská část party zvítězila svým počtem 5:1. A jelikož jsem byla, jakožto jediná žena v menšině, několik měsíců před odjezdem jsem strávila přípravou na chlapské ponory, abych nezůstala pozadu a nenechala se zahanbit. A tak nadešel den D.
Ráno se ohlásilo ostrými slunečními paprsky a teplotou, která se šplhala vysoko nad 30 stupňů a my vyrazili na první společný ponor. Volba padla na Emergence du Ressel. Vzhledem k únavě po cestě jsme se rozhodli pouze pro krátký "zahřívací" ponor. Zanořili jsme se do koryta řeky, kde jsem se konečně setkala se svou milovanou viditelností 0. Jak mi chyběla! Pár potápěčů v okolí nechápavě kroutilo hlavou, když jsem nadšeně vykřikovala, jaká je to nádhera. Ta pravá nádhera nás však čekala až v jeskyni. Vstup se nachází přímo v korytě řeky, potápěč se k němu musí cca 6 m ponořit právě v nulové viditelnosti. Pak se náhle tma rozestoupí a naskytne se pohled na nádherný prostor jeskyně. Křišťálově čistá voda se míchá s tou špinavou z řeky, což tvoří efekty dýmu či mraků. Prostě nádhera. Hluboce jsem se nadechla a vplula za kluky do jeskyně. Konečně. Jakmile mě obklopila známá tma a ticho přerušované jen zvukovým efektem bublin na stropě, srdce začalo bít v pravidelném rytmu a dech se zklidnil. V někom možná uzavřené prostory pod vodou vyvolávají stres, na mě mají naprosto opačné účinky. Jeskyně Ressel má tu vlastnost, že na to nejkrásnější si musí člověk počkat až s ubíhajícími metry, za tento ponor (cca 300 m daleko) jsme neviděli to nejkrásnější. Jako seznamovací ponor však ideální. A druhý den jsme se mohli s chutí vrhnout na objevování hlubších a vzdálenějších částí.
Zatímco jsme po odpočinkovém ponoru balili věci, rozhlížela jsem se po okolní krajině. Francouzská oblast Midi Pyrénées je jedno z nejkrásnějších míst, kde jsem za svůj život byla. Skály se tyčily k jasné modré obloze, v pozadí proudila řeka Célé (na ní se nachází Emergence du Ressel), pod střechou z vysokých prastarých stromů. Nedaleko se nacházely historické vesničky, a to vše zahalené opojnou vůní kvetoucích stromů. Pohádka.
Po příjezdu zpět na naši samotu u lesa jsme po vzoru Francouzů doplnili chybějící červené krvinky vínem. Jako příznivce bílého vína mě mile překvapila vynikající chuť vína rubínové barvy a hravě jsem si poradila s polovinou lahve (ale psst).
Druhý ponor v Resselu vyžadoval poněkud pečlivější a delší plánování. Chystali jsme se nejen na hlubší, ale i celkově delší a náročnější potápění. Všichni jsme si oblékli týmová trička od Progress Sportswear, které nám vyrobili přesně podle našich přání a vyrazili k řece. V nadšeném očekávání jsme nastrojili všech 5 lahví (dvojče a 3 stage) a začali vše nosit k vodě. Poté, co jsem nesla poslední lahev jsem se cítila na pokraji infarktu. Teplota se šplhala ke 35 stupňům a já se koupala dříve, než jsem vkročila do vody. Francouzský potápěč na břehu můj vzhled okomentoval slovy: "Life is hard, girl" a poté si se smíchem a lehkostí hodil vlastní lahve na rameno a chůzí (i vzhledem) modela se vydal ke svému autu. AU....
Naše parta se před ponorem rozdělila na dva týmy. Se skútry a bez nich. Já, jakožto nadšený sportovec (ne, kecám, nemám na skútr peníze), jsem se zařadila do týmu, který musel po svých. Po zanoření do řeky mě ihned strhl proud. Voda se poněkud rozbouřila a se 3 stage se vážně špatně plave. Kluci přede mnou zručně ručkovali po laně směrem ke vstupu do jeskyně. Já na laně spíše zoufale visela a snažila se vypadat, že je to záměr. Bůh žehnej špatné viditelnosti (viděli mě jen kluci, kteří jen odevzdaně protočili oči). Jakmile jsme se dostali do jeskyně, náhle se vše obrátilo k lepšímu. Proud se zmírnil, i když stále byl znatelně cítit. Plavali jsme podél vodící šňůry, Tommie vpředu, já uprostřed, Luky poslední. Náhle se ukázalo, kdo se v noci nejlépe vyspal. Tommie zvolil tempo, které se téměř vyrovnalo tempu se skútrem (párkrát jsem ho podezřívala, že nějaký má schovaný!) a neohroženě se řítil kupředu. Statečně jsem tempo držela asi 300 m, poté jsem celá zadýchaná potupně zablikala světlem, aby rychlost zmírnil. Udiveně se otočil, a když viděl můj výraz, který se ze všeho nejvíce podobal výrazu běžce, který právě uběhl rekord v maratonu, jen zakroutil hlavou a začal kopat o polovinu pomaleji. Postupně jsme odložili všechny stage v přesně vyměřené vzdálenosti a do 50 m spadli již poměrně na lehko. S přibývajícími metry se okolí proměnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Na stěnách přibyly magické vlnky, prostor se celkově zúžil a bubliny vytvářely na stropě třpytivá jezírka. Ocitli jsme se v části, kde jediní potápěči byli ti z naší party. Bohužel brzy jsme dosáhli své maximální dekomprese pro "bezskútrovce" a byl čas se otočit, zatímco druhý tým už se nacházel na cestě zpět ze vzdálenějších částí. Jo, skútr je vážně zázrak. Zpáteční cesta se nesla v duchu kochání se, zatímco probíhala dekomprese. U vstupu do jeskyně se na poslední deco zastávce v 6 m sešel celý náš tým. Celková doba ponoru 2 h byla využita do poslední minuty a zážitek opravdu stál zato! Pomalu jsme mířili k hladině, když náhle se moje dutiny rozhodly že se vyčistí po prodělaném zánětu týden před odjezdem. Vynořila jsem se se značně znečištěným obličejem a pusou plnou nadávek. Pokud měl ještě někdo z kluků představu o tom, že jsem něžná dívka, iluze právě vzaly za své. Luky jen znechuceně zašeptal: "Tak pojďme na břeh, CHLAPCI". Au podruhé....
Kromě závěru se ponor vydařil. A navíc jsme díky Progress tričkům působili jako stylový tým i nad vodou!